Infekce HPV (lidský papilomavirus) je celosvětově jednou z nejčastějších sexuálně přenosných infekcí – do věku 45 let se HPV nakazí více než 80 % žen i mužů.1 U 90 % osob infekce HPV do 2 let spontánně vymizí, u některých osob však dochází k perzistenci HPV (riziko perzistence zvyšuje oslabená imunita, souběžná nákaza jinými sexuálně přenosnými infekcemi či kouření).2 U osob s trvalou infekcí HPV může virus způsobit určitá onemocnění, mezi něž patří prekancerózní léze (vulvární [VIN], vaginální [VaIN] či cervikální intraepiteliální neoplazie [CIN]), malignity (vulvární, vaginální, cervikální či anální skvamocelulární karcinom) a nenádorová onemocnění (genitální bradavice).3 Bylo identifikováno více než 200 genotypů HPV,3 přičemž dva nejčastější vysoce rizikové genotypy (HPV-16 a HPV-18) způsobují 70 % případů cervikálních karcinomů ,4 zatímco nízce rizikové genotypy HPV-6 a HPV-11 působí až 90 % případů anogenitálních bradavic.5
Onemocněním způsobeným HPV lze účinně předcházet pomocí vakcinace. V ČR je k dispozici 9valentní vakcína proti HPV-6/11/16/18/31/33/45/52/58 (Gardasil®9), která poskytuje prevenci jak proti malignitám souvisejícím s HPV, tak před vznikem anogenitálních bradavic.6 Očkování je nejúčinnější, je-li podáno před zahájením sexuálního života, a tedy před možným prvním kontaktem s HPV7 – v ČR je tak očkování proti HPV v souladu se zahraničními doporučeními indikováno u osob ve věku od 9 let,6 ze zdravotního pojištění je od ledna roku 2024 plně hrazeno všem dívkám i chlapcům ve věku od 11 do dovršení 15. roku.8
Riziko přenosu HPV je ovšem celoživotní, proto je očkování vhodné i u starších osob, které nebyly očkovány dříve (záchytná/catch-up vakcinace). Účinnost a bezpečnost 9valentní vakcíny proti HPV u žen ve věku 16–26 let byla dokumentována v randomizované kontrolované studii fáze IIb/III (n = 14 215), jejímž primárním kritériem hodnocení byla kombinovaná incidence CIN2/3, adenokarcinomu in situ, VIN 2/3, VaIN 2/3 a cervikálního, vulvárního a vaginálního karcinomu souvisejících s HPV typu 31/33/45/52/58. V populaci podle protokolu (PPP – ženy, které dostaly všechny tři dávky vakcíny během 1 roku a nebyly předtím infikovány HPV) byla prokázána 96,7% (95% CI: 80,9–99,8) účinnost vakcíny z hlediska snížení incidence těchto závažných onemocnění. V porovnání se 4valentní vakcínou proti HPV navodila 9valentní vakcína non-inferiorní protilátkové odpovědi na HPV typu 6/11/16/18. Nejčastějšími nežádoucími účinky obou vakcín byly reakce v místě injekce (které se vyskytovaly numericky častěji při aplikaci 9valentní vakcíny), dále bolest hlavy, pyrexie, nauzea, závrať a únava.9
Analýza provedená u podskupiny žen z Dánska, Norska a Švédska (n = 1 448) po 8 letech sledování prokázala 100% účinnost vakcinace (95% CI: 79,4–100,0), tj. žádný výskyt cervikální dysplazie způsobené HPV 16/18/31/33/45/52/58 stupně ≥ 2 (primární sledovaný parametr), a rovněž nebyly zjištěny žádné nové případy CIN jakéhokoli stupně, adenokarcinomu in situ, cervikálního karcinomu, karcinomu vulvy (in situ nebo invazivního) ani karcinomu vaginy (in situ nebo invazivního) souvisejících s HPV 6/11/16/18/31/33/45/52/58 (sekundární sledovaný parametr).10
V další randomizované kontrolované studii (n =2 515: 1 103 heterosexuálních mužů, 313 mužů, kteří mají sex s muži (MSM) a 1 099 žen) vyvolávala 9valentní vakcína proti HPV v 7. měsíci studie u mužů ve věku 16–26 let protilátkové odpovědi proti všem 9 vakcinačním typům, které byly non-inferiorní protilátkovým odpovědím u stejně starých žen, výsledky imunogenity tak podpořily přenesení výsledků účinnosti u žen ve věku 16–26 let i na muže ve věku 16–26 let. Nejčastějšími nežádoucími účinky 9valentní vakcíny proti HPV u mužů byly opět reakce v místě injekce, nejčastějšími systémovými nežádoucími účinky pak byly bolest hlavy a pyrexie.11 Klinické studie tedy prokázaly vysokou a setrvalou účinnost očkování 9valentní vakcínou proti HPV v záchytném schématu u žen i mužů, rutinní vakcinace mužů do věku 26 let přitom může v porovnání s vakcinací pouze žen až 13násobně zvýšit odolnost vakcinačního programu vůči poklesu pokrytí.12
Reference:
1 Chesson HW, Dunne EF, Hariri S, et al. The estimated lifetime probability of acquiring human papillomavirus in the United States. Sex Transm Dis 2014;41:660–4.
2 Schiffman M, Wentzensen N. Human papillomavirus infection and the multistage carcinogenesis of cervical cancer. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2013;22:553–60.
3 Human papillomavirus vaccines: WHO position paper (2022 update). Weekly Epidemiological Record. 2022;97:645–72.
4 Burd EM. Human papillomavirus laboratory testing: the changing paradigm. Clin Microbiol Rev 2016;29:291–319.
5 Rideg O, Oszter A, Makk E, et al. Wide spectrum analysis of human papillomavirus genotypes in external anogenital warts. Vaccines (Basel) 2021;9:604.
6 Gardasil 9 – Souhrn údajů o přípravku, 12. 5. 2023.
7 Adjei Boakye E, McKinney SL, Whittington KD, et al. Association between sexual activity and human papillomavirus (HPV) vaccine initiation and completion among college students. Vaccines (Basel) 2022;10:2079.
8 https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/leciva/0210636, 21.2.2024
9 Joura EA, Giuliano AR, Iversen OE, et al.; Broad Spectrum HPV Vaccine Study. A 9-valent HPV vaccine against infection and intraepithelial neoplasia in women. N Engl J Med 2015;372:711–23.
10 Kjaer SK, Nygård M, Sundström K, et al. Long-term effectiveness of the nine-valent human papillomavirus vaccine in Scandinavian women: interim analysis after 8 years of follow-up. Hum Vaccin Immunother 2021;17:943–49.
11 Castellsagué X, Giuliano AR, Goldstone S, et al. Immunogenicity and safety of the 9-valent HPV vaccine in men. Vaccine 2015;33:6892–901.
12 Elfström KM, Lazzarato F, Franceschi S, et al. Human papillomavirus vaccination of boys and extended catch-up vaccination: effects on the resilience of programs. J Infect Dis 2016;213:199–205.
datum vypracování: 03/2024