Jak komunikovat nález na děložním čípku?
Každý lékař se ve své praxi občas setkává s nutností sdělit závažnou diagnózu, nejistou prognózu nebo nutnost náročné léčby. Tato sdělení bývají náročná jak pro pacienta, tak i pro lékaře.
Nález na děložním čípku je obvykle pro pacientku šokem. V první chvíli nemusí být zřejmé, jak vážná situace je a jak moc zasáhne do života. To vždy vyvolá nejistotu a obavy, které se týkají budoucnosti. Jak bude probíhat léčba, jak moc se změní život pacientky, jak to ovlivní její rodinu a další nelehké otázky.
Jak sdělit nález
Pokuste se zajistit co možná nejlepší podmínky takového rozhovoru. Na prvním místě je nezbytný dostatek času, aby mohl lékař vše důkladně vysvětlit, sdělit výsledky vyšetření, prognózu, plánovaný postup léčby a nechat pacientce i dostatečný prostor na dotazy. Vždy je třeba zachovat důstojnost pacientky a respektovat ji.
Také naše sdělení musí být autentické, verbální a neverbální složka našeho projevu by měly být v souladu.
Pohovor by měl probíhat v soukromí, v klidném a bezpečném prostředí. Je vhodné, aby hovor nebyl narušován vstupy ostatního personálu nebo zvonícím telefonem. To je zejména v nemocničním prostředí často velmi těžké zajistit, ale na plném pochopení diagnózy a jasném vysvětlení léčebného postupu závisí následná pacientova spolupráce a důvěra v lékaře. Ta je, jak každý lékař ví, pro léčbu nesmírně důležitá.
Vysvětlení je klíčem k motivaci pacienta
Sdělování informací by mělo být srozumitelné a postupné, aby je mohl pacient plně pochopit a vstřebat. Musíme si uvědomit, že se pro něj jedná o velmi stresující chvíli, kdy pozornost a soustředění může být značně narušeno. Pomoci může vysvětlit nejprve závěry diagnostických vyšetření, pak plán léčby a vždy se ptát, zda pacient řečenému porozuměl. Rovněž sdělení přizpůsobujeme věku a vzdělání pacienta. Obecně je lepší vyhnout se odborným výrazům, cizím slovům a zkratkám.
Také je vhodné vždy informace shrnout, aby se pacient v záplavě informací pacient neztratil a odnesl si z něj hlavně to podstatné.
Po celou dobu hovoru je třeba mít na paměti, že je to pohovor, který by v každém z nás vyvolal obavy, úzkost, zmatek.
Reakce pacientky může být intenzivní, lze očekávat šok, hněv, odmítání, úzkost i pláč. Na toto by měl být lékař připraven a nedovolit si protipřenosové reakce. Odmítání diagnózy, potlačení a popření je běžnou reakcí, stejně tak i hněv, ať už na lékaře, nebo na nespravedlnost světa, často se objevuje „proč právě já?“
Pacientka potřebuje informace a čas
Po trpělivém a empatickém vysvětlení situace je potřeba dát pacientce prostor si všechno zvážit, srovnat v hlavě a pokusit se vyrovnat s novou skutečností. Optimální je pak další návštěva v krátké době, kdy obvykle přichází další vlna otázek, pochybností a myšlenek.
HPV je také svého druhu pohlavní nemoc, mohou se proto objevit i pocity studu nebo předpoklad předsudků ze strany lékaře. I s tímto faktorem je potřeba pracovat a snažit se vysvětlovat, že HPV se v určitém životním momentu týká 80 % populace a jedná se proto o obecně rozšířený virus.
I s ohledem na tento fakt potom dává smysl nabídka očkování proti HPV, pochopitelně podle typu nálezu a následné léčby.
Reference:
DUŠEK, Karel a VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. 2., přepracované vydání. Psyché (Grada). Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4826-9., strana 254-257
HERMAN, Erik; PRAŠKO, Ján a SEIFERTOVÁ, Dagmar (ed.). Konziliární psychiatrie. Praha: Medical Tribune CZ, c2007. ISBN 978-80-903708-9-0., strana 10-35
Datum vypracování: 01/2024